Vítáme Vás na stránkách
SDRUŽENÍ VALAŠSKOKLOBOUCKÝCH VÝTVARNÍKŮ - VINCÚCH
Valašské Klobouky
POZVÁNKA NA VÝSTAVU:
Významná životní jubilea
V prvních dnech letošního února se dožívají významných životních jubilei dva výtvarníci z Valašských Klobouk. Akademický malíř Lojza Baránek oslaví 80 let a řezbář Zdeněk Matyáš 60 let.
Lojza Baránek se narodil 6. února 1932 v Palanoku-Mukačevě. V letech 1951-57 studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v atelieru prof. Ladislava Vychodila. Po promoci nastoupil jako výtvarník do Armádního divadla v Martině, později působil jako šéf výpravy Krajového divadla v Nitře. Od roku 1934, s výjimkou doby studií a působení na Slovensku, žil ve Valašských Kloboukách. V současné době bydlí a pracuje ve svém domě s ateliérem v Poteči. V září 1965 založil na Lidové škole ve Valašských kloboukách výtvarný obor, kde vychoval velké množství žáků. Nejeden z jeho studentů umění pokračovali ve studiu výtvarných oborů a sami se stali výtvarnými umělci. Za své pedagogické působení měl velký vliv na několik generací výtvarníků Valašskokloboucka. Ve své volné výtvarné tvorbě se věnuje malbě, grafice, dekorativní keramice a realizacím v architektuře. Uspořádal množství samostatných výstav a výstav společných. Realizoval na 23 prací v architektuře, k těm známějším patří z roku1961 – Valašská svatba - sgrafito v obřadní síni Valašské Klobouky, 1980 – Hudba - dekorativní keramika pro okresní knihovnu Vsetín, 1983 – Nový život - mozaika z oblázků - smuteční síň Valašské Klobouky, 1988 – Píseň – keramická stěna kulturního domu v Halenkově, 1990 – Rozlet - oblázková mozaika na kulturním domě Klobučan ve Valašských Kloboukách, 1994 – Dekorativní stěna - pískované sklo - obřadní síň Valašské Klobouky. V současné době se věnuje hlavně malbě temperou, kdy tématem se mu stala valašská krajina. Díla akademického malíře Lojzy Baránka jsou zastoupeny ve sbírkách v ČR, USA, Kanadě, Německu, Austrálii, Slovensku, Rusku, Dánsku. Je členem Unie výtvarných umělců České republiky, Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků – Vincúch a Sdružení pro rozvoj Soláně.
Zdeněk Matyáš se narodil 7. 2. 1952 ve Valašských Kloboukách. Byl jedním z prvních žáků akademického malíře Lojzy Baránka v Lidové škole umění ve Valašských Kloboukách. Když mu nebylo umožněno studovat střední výtvarnou školu, našel znovu výtvarný kumšt až na vojně, začal kreslit. Od roku 1974 se ve své výtvarné tvorbě věnuje figurální plastice, reliéfům a drobným plastikám s lidovým námětem. Od roku 1990 si vybral řezbářské umění jako svobodnému povolání. Pracuje s lipovým, švestkovým, ořechovým a dubovým dřevem. V plastikách, které jsou v životní velikosti, převládá humor a lidová satira. Reliéfy a basreliéfy jsou inspirovány přírodou a ženou. Akty a reliéfy vyhlazuje tak, že vyniká ladnost tvarů a krása dřeva. V poslední době využívá kombinace materiálů dřeva, železa a kamene. K jeho větším dílům z poslední doby patří Strom života, který byl vyřezán na návsi v Liptále a Svatá rodina vyřezana pro mechanický betlém v Horním Lidči. Vytvořil i reliéf, který byl věnován prezidentu Václavu Klausovi při jeho návštěvě Valašských Klobouk. Účast na významných výstavách: Mantova, Boloňa, Bonn, Anaberg Frohnau, Chemnitz, Höganäs - Švédsko, Hódmezovásehely - Maďarsko, Valašské Klobouky, Zlín, Luhačovice, Topolčany, Bánovec nad Bebravou, Frýdek - Místek, Vsetín, Vizovice, Liptál, Velké Karlovice, Praha. Významné realizace: Křížová cesta Dobruška, mariánské plastiky kaple Žitková, chrámová vrata - Nedašov, polychromované plastiky Brumov, reliéf Zastupitelstvo Mantova, ceny pro Ministerstvo živ. prostředí, sochy ve volném prostoru- Havířov, betlém - muzeum Zlín, socha - muzeum Frohnau, plastiky - obecní úřady Liptal, Hrobice, Nepomuk. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách v Evropě, Kanadě, USA. Členem Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků – Vincúch a sdružení Urgantina Velké Karlovice.
Oběma oslavencům přejeme hodně zdraví, štěstí, výtvarnou invenci a aby nás potěšili ještě mnoha krásnými výtvarnými díly.
Mgr. Jiří Ročák,
předseda Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků – Vincúch
Výstava v Galerii G – Zdeněk Mikeska Obrazy
V pátek 14. 10. 2011 proběhla vernisáž obrazů Mgr. Zdeňka Mikesky v Galerii G Gymnázia Valašské Klobouky. Zdeněk Mikeska vystavuje soubor maleb pod názvem Valašskokloboucko v malbách. V galerii je možno zhlédnout obrazy z celého tvůrčího období valašskoklobouckého výtvarníka. Je zde i jeden obraz z letošního roku. Na výstavě je možno vidět několik různých malířských technik a přístupů k malbě krajiny a to hlavně krajiny městské. Již z názvů obrazů – Zbořené domky, Stodola v Poteči, Pod vlekem na Královci, Podzim nad Klobúkama, Chalupa v Brumovské ulici atd. – je možno vyčíst jaké téma si výtvarník Zdeněk Mikeska pro výstavu vybral. Jsou to mizející Klobouky a okolí, hlavně Poteč. Chalupy a chaloupky, městská a krajinná zákoutí, která jsou na obrazech zaznamenány, již dneska při procházce Valašskoklobouckem nenajdete, malíř je však zachytil na svých malbách, a tak se stává kronikářem zaniklých míst našeho kraje, zachytil je pro nás i příští generace.
Zdeněk Mikeska žije ve Valašských Kloboukách, zná dobře zdejší kraj a zdejší obyvatele.
Vydal dvě knihy fejetonů vzpomínek: O věcech a věcičkách a O lidech a lidičkách Vlašskokloboucka. Svůj čas dělí mezi malířskou a grafickou tvorbu, psaním “do šuplíku”, fotografováním a filatelii. Jak sám říká, dohání, co zameškal v tvůrčí činnosti během své dlouholeté pedagogické praxe. Charakterizuje se jako neklidný hledač, který zkouší různé vyjadřovací techniky a způsoby výtvarné tvorby. Jeho seznam výstav není dalekosáhlý, jeho díla nevisí v žádných světových galeriích, ale jeho tvorba je opravdová, vychází z nitra tvůrce, je plná experimentů i realistických črt. Můžete se o tom přesvědčit, když navštívíte Galerii G. K výstavě byl vydán katalog. Na vernisáži vystoupil Pěvecký sbor gymnázia pod vedením Mgr. Davida Polácha. Na úvod vernisáže byly předčteny některé stránky z Malířského deníku Zdeňka Mikesky. Výstava potrvá do 10. 11. 2011.
Fotografie z vernisáže: http://gymvk.cz/index.php?option=com_phocagallery&view=category&id=68:vernisa-zdenk-mikeska-1410-2011&Itemid=107
Rajnochovice 2011
Netradiční je Valašské mámení tím, že už z něj vznikla tradice uspořádat velkou akci pro veřejnost v malém počtu lidí. „Klobouk dolů před umělci, kteří nám důvěřují a nechají tu svá díla na odiv pouhé čtyři dny. Po celou dobu vládne uvolněná atmosféra, výstava se vlastně tvoří sama, ať už sem přijde soused z dědiny nebo osobnost uznávaná v uměleckých kruzích, “ vylíčila kurátorka Eva Navrátilová. Spolu s Jaroslavou Slámkovou cítí velkou odezvu od veřejnosti. Lidi si říkají o další pokračování, přestože prvotní nadšení přešlo ve snahu přijít pokaždé s něčím novým, kvalitnějším. Mnozí chápou výstavu jako společenskou událost, potkávají se tu příbuzní a přátelé, kteří se třeba celý rok neviděli. Valašské mámení se totiž kryje s termínem Svatoanenské pouti. Jen tu letošní hodovou náladu mírně pokazilo deštivé počasí. Přesto si cestu do stodoly našly stovky obdivovatelů.
„O Mámení jsem slyšela v Českém rozhlase, ale výstava mě překvapila daleko více, než jsem myslela, svým rozsahem, různorodostí, uspořádáním děl v prostoru. V takové malé obci bych čekala spíše amatérské výtvory, ale tohle je umění, “ zhodnotila návštěvnice Bohumila Mlčochová z Hranic.
V minulém roce vystavoval na Valašském mámení Miroslav Zvonek své kovové plastiky, v letošním roce Jiří Ročák voskové batiky, které byly zavěšeny v prostoru farské stodoly.
PRAHA 2011
19. března 2011 se výbor sdružení zúčastnil jednání s členy sdružení výtvarníků Z ledu ven z Děčína v Praze. Navštívili jsme i několik výstav. Jednou z nich byla výstava kreseb studentů vysokých výtvarných škol. Výstavou nás provedl její kurátor ak. mal. Boris Jirků.
ZDENĚK MATYÁŠ
8. 8. 1945 – 8. 4. 2001
V měsíci dubnu letošního roku vzpomeneme 10 let od smrti akademického malíře Zdeňka Matyáše. Zůstaly vzpomínky, obrazy, kresby a předčasně ukončené, jako struna přetržené dílo.
Zdeněk Matyáš studoval v letech 1960 – 1964 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti u profesora Jana Blažka. V letech 1964 – 1970 studoval na pražské AVU, kterou absolvoval ve škole profesora Karla Součka. Po studiích se vrátil do Valašských Klobouk, kde se trvale usadil. V letech 1975 – 1976 působil jako profesor kresby na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. V roce 1977 odjel na studijní pobyt do Jugoslávie a v roce 1982 do Gurzufu u Jalty. V roce 1983 Oblastní galerie ve Zlíně uspořádala přehlídku obrazového díla z let 1968 – 1982. V roce 1990 vstoupil do Unie českých výtvarných umělců a v roce 1993 se stal členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. V roce 2000 vstoupil do Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků Vincúch.
Dílo Zdeňka Matyáše je zastoupeno v Národní galerii v Praze, Severočeské galerii v Litoměřicích, Východočeské galerie v Pardubicích, Muzea umění v Olomouci, Státní galerii ve Zlíně a v dalších galeriích a soukromých sbírkách. Uspořádal na 15 samostatných a nespočet kolektivních výstav. Je realizátorem monumentálních děl v architektuře, a to například v Okresním úřadu v Kroměříži, smuteční obřadní síň ve Valašských Kloboukách, KD Klobučan ve Valašských Kloboukách.
Zdeněk Matyáš patřil k výrazným talentům figurální školy profesora Karla Součka. Už od počátku své tvorby se zaměřil na hutnou kresbu uhlem a poeticko expresivní malbu olejovými barvami na plátno. Ve své tvorbě se inspiroval podobou a životem rodného kraje, dílo tak tvoří jediný souvislý proud autorových záznamů o krajině a lidech, kterými se celý život obklopoval, se kterými souzněl a žil. Dokladem jsou mistrovské portréty starých Valachů. Jeho malířský a kreslířský projev je smyslový a formován hledáním výrazu Valašska, jeho podstaty a nálady. Matyáš se dokázal ve své tvorbě vcítit do ducha svého kraje, byla to přirozená forma jeho tvorby i existence.
Dílo akademické malíře Zdeňka Matyáše si připomeneme na výstavě v Galerii G Gymnázia Valašské Klobouky od 8. 4. 2011 do 12. 5. 2011.
Mgr. Jiří Ročák
Výstava betlémů v Hodoníně
V neděli 21. 11. 2010 byla slavnostně v Kulturním domě v Hodoníně zahájena velkolepá výstava betlémů. Výstavy betlémů v Kulturním domě v Hodoníně se konají každé dva roky v adventním čase. Jsou jak svým rozsahem tak i prostorem, kterého se jim dostává, největší svého druhu v České republice. Vystavují zde současní tvůrci, sběratelé, betlémářské spolky a muzea. Jsou představeny betlémy z Čech, Moravy, Slovenska, Polska a Chorvatska. Betlémy jsou od amatérských i profesionálních tvůrců ze soukromých a muzejních sbírek. Významnou část výstavy vždy tvoří ojedinělý soubor chrámových betlémů. Mezi čtyřmisty vystavovanými exponáty upoutaly pozornost také betlémy vytvořené dětmi. Byly vystaveny betlémy z přelomu 19. a 20. století, ale i betlémy moderní, současné. Byla to ukázka nepřeberného množství výtvarného materiálu, z kterého je možno betlémy vyrobit. Od klasického kolorovaného papíru a vyřezávaného dřeva po keramiku, šustí, kov, drát, umělé pryskyřice, textilu a háčkované příze.
Této výstavy se se svými betlémy zúčastnili i čtyři výtvarníci ze Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků Vincúch. Zdeněk Matyáš vystavil Svatou rodinu, kompozici se 100 cm vysokými figurami Marie a Josefa s malým Ježíškem a andílkem. Oldřich Unar vystavil vyřezávaný figurální betlém se třiceti figurkami postav a zvířátek. Betlém vyřezal z lipového dřeva. Martin Cigánek se prezentoval betlémem z umělé kolorované pryskyřice. Šárka Klimková ukázala svůj um vystavením závěsného keramického betlému, nad kterým se vznášel anděl.
Výstavu zahájil pan farář římskokatolické farnosti Hodonín. Vzpomněl sv. Františka s Assisi, z jehož iniciativy vznikl první živý betlém na světě a vysvětlil význam betlémů pro každého člověka v tomto adventním čase. Předvánoční atmosféru navodila CM Kordulka ze Starého Poddvora. Pro všechny návštěvníky výstavy to byl nevšední kulturní zážitek.
Fotografie z výstavy na www.vincuch.cz – fotogalerie.
Kloboučtí výtvarníci zapojeni do mezinárodního projektu
Britská Společnost pro současné umění Contemporary Art Society Velká Británie udělila inaugurační cenu české umělkyni Kateřině Šedé, které zpracuje pro sbírku Grave Art Gallery v Sheffieldu projekt na téma lidské identity s pracovním názvem Profil Líšně. Projekt rozšíří o novou dimenzi sbírku muzea zaměřenou na téma identity, která má za cíl oslovit publikum dílčími tématy migrace, sounáležitosti, konfliktů, předsudků, stereotypů a kulturní výměny. Jedná se o individuální či kolektivní identitu. Líšeň byla původně historická vesnice, jež se stala periferií Brna. Přímo do jádra obce byla probourána čtyřproudová silnice a na místě rybníka bylo postaveno nákupní středisko. Náměstí, které lidi dříve spojovalo, se v okamžiku proměnilo v průjezdní zónu, jež obec rozdělila. Kateřina Šedá by se v rámci akce chtěla pokusit vrátit pohled místních zpět do jádra vesnice a tím je opět spojit. V rámci akce zve proto autorka do Staré Líšně umělce z celé České republiky a prosí je, aby se pokusili v horizontu jádra obce najít profil tváře člověka a ten se pokusili nekreslit. Poté mají za úkol najít osobu, jejíž profil je nejvíce podobný profilu nalezeném v místní krajině. Výsledný profil obličeje se na závěr kreslí pouze perem a tuší, aby se při anonymních volbách obyvatelé skutečně soustředili na profil krajiny. Veškeré kresby se stanou součástí katalogu a výstavy, všechny kresby se jménem autora a bydlištěm se stanou součástí sbírky Grave Art Gallery v Sheffieldu.
Kateřina Šedá se zaměřuje ve své práci na sociálně koncipované akce, v nichž zaměstnává několik desítek či stovek osob, které nemají s uměním nic společného. Odehrávají se ve zcela neuměleckém prostředí. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Charakter projektu je buď velmi osobní nebo lokálního charakteru. Šedá pracuje s obyvateli malinké vesnice, o jejímž jméně slyšíme poprvé v životě. Přes tento osobní aspekt je však dílo Šedé obecně, dokonce mezinárodně velmi dobře srozumitelné. Šedá dosáhla v krátké době mezinárodního uznání, k dnešnímu dni měla několik výstav v zahraničí, např. v Cambridge a Tate Modern v Londýně.
Autorka projektu oslovila i dva výtvarníky z Valašských Klobouk, Zdeňka Matyáše a Jiřího Ročáka. Našla je v databázi výtvarných umělců na internetových stránkách Sdružení valašskoklobouckých výtvarníků Vincúch, www.vincuch.cz.
V soboto 18. 9. 2010 po příjezdu do Staré Líšně Kateřina Šedá klobucké výtvarníky seznámila s principy a cíli projektu. Zdeněk Matyáš s Jiřím Ročákem se poté vydali hledat nejlepší pohled na horizont Staré Líšně s dominantou kostela. Byla to taková „bojovka“ v neznámém terénu, prochodili asi hodinu a půl uličkami Líšně, až vystoupali nad Líšeň do prostředí velkého panelového sídliště s několika nákupními supermarkety. Byl to urbanistický šok, přechod s malebné vísky do supermoderního sídliště. Na čtyřproudovém mostu rozbili svůj malířský tábor, vytvořili několik skic a kreseb Staré Líšně. Sluníčko babího léta hřálo, tak šla práce pěkně od ruky. Když byl skicák plný kreseb, nastala ta těžší fáze projektu, nalézt v krajině profil člověka a k tomuto profilu přiřadit konkrétní osobu. Akce na celé odpoledne. Nakonec se dílo podařilo. Oba výtvarníci nalezli své modely. I když oslovili několik obyvatel na ulici, tak odpovídající typy, které by byly ochotny nějaký čas posedět při portrétování našli až v restauraci u fotbalového hřiště. Portréty se vydařily, portrétovaní i hosté restaurace dotyčné poznali. Následovala závěrečná fáze projektu. Převést portréty znovu do profilu krajiny. Kateřina Šedá byla s výtvarnými pracemi spokojená, profil se podařil překreslit do připravených kartónů. Jenže nastalo malé nedorozumění. Zdeněk Matyáš portrétoval muže, který byl v Líšni pouze na návštěvě, což projekt nedovoloval. Byl večer a tak se klobučtí výtvarníci rozhodli přenocovat a zkusit najít znovu osobu jako model v neděli ráno. Což nebyl lehký úkol, v neděli bylo ještě obtížnější přemluvit kohokoliv k portrétování. Nakonec se to však podařilo a opět v restauraci u hřiště. Zdeněk si nakreslil toho „pravého Líšeňáka“ a posléze zaznamenal profil do nového kartónu. Projekt byl ze strany Valachů ukončen. Při loučení s Kateřinou Šedou přišla řeč na její pokračování v projektu, Jiří Ročák nabídl spolupráci se studenty gymnázia. Kateřina souhlasila, a tak se Valaši následující týden zapsali do mezinárodního projektu ještě výrazněji. Starou Líšeň navštívilo padesát studentů druhého ročníku Gymnázia Valašské Klobouky.
Mgr. Jiří Ročák